Matyáš Malecha vyhrál produktivitu na hokejbalovém MISTROVSTVÍ SVĚTA-Matyáš Malecha vlevo a jeho otec Vratislav vpravo
Byl to jeho zatím životní turnaj, i když nevyšel úplně podle představ. Mladý hokejbalista Pedagogu Č. Budějovice Matyáš Malecha si zahrál v dresu české reprezentace do šestnácti let na mistrovství světa v anglickém Sheffieldu. Přestože jemu osobně šampionát vyšel, kýženou medaili si nepřivezl. Náš národní tým obsadil nepopulární čtvrtou příčku.
Na mistrovství jste skončili čtvrtí. Panovalo v týmu velké zklamání, že jste nedosáhli na medaili?
Celý tým věřil, že tu medaili získáme. Bohužel nám nevyšel zápas se Slovenskem a tím pádem jsme přišli o účast ve finále. Soustředili jsme se tedy na bronzovou medaili. Po prohraném boji o třetí místo jsme byli hodně zklamaní.
Do šampionátu jste vstoupili hladkou výhrou nad domácím týmem 15:0. Byl to soupeř skutečně jen na rozehrání?
Ano byl. V Anglii hokejbal není na tak vysoké úrovni. Byl to pro nás důležitý zápas, ale soupeř neměl takovou kvalitu.
Následovala prohra s favorizovanou Kanadou. Dal se uhrát lepší výsledek než konečných 0:2?
S Kanadou jsme měli na víc. Měli jsme dost šancí, které jsme bohužel neproměnili. Hodně nás podržel gólman. Chybělo nám trochu štěstí, abychom dali nějaké góly.
V derby se Slovenskem jste prohrávali po dvou třetinách už 1:6. Co se přihodilo, že vám vstup do utkání tak hrubě nevyšel?
Zaspali jsme vstup do utkání a taky náš gólman neměl zrovna svůj den. Po šesti minutách jsme prohrávali 0:3 a po dvou třetinách dokonce 1:6. Před třetí třetinou k nám trenéři trochu víc promluvili, ale výsledek jsme už do vítězného konce nedotáhli. Za takového stavu je to hodně těžké.
Propásli jste i vstup do dalšího utkání se Spojenými státy, kde jste prohráli první třetinu 0:2. Bylo složité najít síly na otočení zápasu?
Nám celkově vždycky utekly začátky do většiny utkání. Na Američany jsme si věřili. Pořád jsme je tlačili, až to tam padlo. Při otočení skóre na střídačce panovala obrovská euforie.
V závěrečném utkání ve skupině proti Švýcarsku jste museli vyhrát, abyste si zajistili postup alespoň do boje o bronzovou medaili?
Bylo to tak. Švýcary jsme museli za každou cenu porazit abychom mohli bojovat o medaili. Vletěli jsme na ně a díky třem rychlým gólům jsme během první třetiny vedli. Švýcaři dokázali snížit stav na 3:2, ale vedení jsme si pohlídali a navýšili gólem do prázdné branky na konečných 4:2.
Jak se odvíjel vašima očima duel o bronz s USA, který jste nakonec prohráli 1:2?
V zápase s USA nám opět utekl začátek, když jsme prohrávali už po dvaceti vteřinách. Připadalo mi, že jsme hráli úplně proti jinému týmu než zápas ve skupině. Šancí jsme měli dost, i ze hry jsme měli víc, k ničemu jsme je nepouštěli, ale ne a ne dát gól. Bohužel. Uteklo nám to jen o vlásek, ale je to sport. Po zápase s USA jsem byl vyhlášen nejlepším hráčem utkání.
Na začátku třetí třetiny jste vyrovnal na 1:1. Byl to v tu chvíli jeden z největších momentů vaší dosavadní kariéry?
Byl to neskutečný pocit, když vyrovnáte stav v tak důležitém utkání. Určitě to byl a je můj největší moment, ale doufám, že takových bude ještě víc.
Naše šestnáctka nezískala poprvé v historii na světovém šampionátu medaili. Připomněl vám někdo tento fakt po skončení mistrovství?
Osobně nám to nikdo neřekl, ale psali o tom na internetu, že jsme první, kdo nezískal medaili.
Vyhrál jste kanadské bodování celého turnaje. Ceníte si hodně tohoto individuálního počinu?
Kanadské bodování turnaje jsme vyhráli spolu s mým spoluhráčem z útoku Jirkou Buckem. Oba jsme měli po deseti bodech. Shodně za pět gólu a pět asistencí. Určitě je to můj velký úspěch, ale důležitější je týmový výsledek. Tahle individuální cena je jen třešničkou na dortu.
Se svou individuální bilancí pět gólů a pěti asistencí v šesti zápasech jste spokojen?
S tím jsem velice spokojen. Abych pravdu řekl, vůbec jsem nečekal, že bych mohl udělat tolik bodů.
Jaké byly v Anglii na hokejbalu návštěvy?
Moc jsem diváky při našich zápasech nesledoval, kolik jich je. Ale když jsme se dívali na ostatní zápasy, tak si myslím, že na každém zápase bylo tak kolem osmdesáti lidí.
Žilo město Sheffield světovým šampionátem?
Abych řekl pravdu, tak ve městě jsem neviděl ani žádný plakát, že se tam mistrovství koná. Město moc šampionátem nežilo.
Jak fungovala organizace, stravování a ubytování?
Asi jsme čekali všichni něco jiného, lepšího. Na stadionu jsme neměli ani svou vlastní šatnu. Každý stát dostal jednu klec, do které si daly výstroj a výzbroj všechny vždy tři reprezentace. Do šestnácti, osmnácti a dvaceti let. Před každým zápasem jsme si došli do klece pro věci a pak se šli převléct do šatny. Neustále jsme hledali nějaké věci, takže si asi dokážete představit, jak to vypadalo. Pokoje byly po třech, ale sotva jsme se tam vešli. Snídaně jsme měli na hotelu. Bylo to ale jediné jídlo, kterého jsem se za celý den najedl. Ostatní kluci to měli stejné. Obědy a večeře byly na zimním stadionu, ale nebyla to žádná sláva. Třeba párek s kaší, fazole s bramborem nebo také brambor s bramborem…
Dal jste si po mistrovství tréninkovou pauzu?
Po návratu z Anglie jsem zavítal k babičce a dědovi do Pelejovic, kde jsem měl nedaleko brigádu. Ve volném čase jsem se snažil co nejvíce odpočívat. Od začátku srpna už jsme ale na Pedagogu opět zahájili přípravu na novou sezonu.
Autor: Pavel Kortus
